O zodpovědnosti a mé slabé vůli

    Kdysi dávno jsem obdivovala všechny bloggery, kteří byli v těchto sférách známí. Nemyslím si, že by to bylo tak dávno, ale jejich jména už mám v hlavě zamlžená. Fascinuje mě to, protože pročítání a prohlížení cizích blogů pro mě bylo z minimálně 80% denní náplní.

  Sama mám za sebou několik blogů. Každý z nich jsem zakládala za nějakým účelem. Tohle bude můj deníček. Sem budu psát jednorázové povídky. Sem budu psát kapitolové povídky. Tady budu recenzovat knihy. Tenhle bude čistě o hudbě. Nikdy mi to nevydrželo déle než dva nebo tři měsíce. Internetovou stopu jsem za sebou pro hackery nechala, ale ve finále o mě nikdo nevěděl. Jen párkrát jsem se snažila zapojit do komunity, ale v momentě kdy hrozilo navazování opravdových známostí, ne-li přátelství, jsem utekla. Ani nevím proč. Možná mě zaujala nová identita? Lucie hudebnice. Lucie malířka. Lucie spisovatelka. Lucie Lucie Lucie.

    Potom přišla čára přes rozpočet, když se zhroutily mé možnosti identit. Blog.cz byl zrušen. Nemyslím si, že by mi to zbortilo svět, protože jsem v té době proplouvala mezi rušením dalšího blogu a hledáním inspirace pro založení nového. Ten nikdy nepřišel. S koncem této domény přišel i konec hledání mých internetových person a já jsem se spokojila jen s papírovým zápisníkem, do kterého něco nalepím či napíšu přibližně jednou za dva měsíce. Občas mezi jednotlivými zápisy uběhne půl roku. Nikdy jsem neměla dost silnou vůli abych se něčemu oddala naplno.   

    Na kytaru jsem hrála přibližně tři měsíce. Výpovědní doba každé mé započaté spisovatelné práce je zhruba dva měsíce. Nejdelší doba, kterou jsem vydržela v jedné a té samé práce byla rok a půl. Bravo. Ostatní zaměstnání se pohybují kolem délky zkušební doby. Je mi 23. Na vysoké jsem vydržela jeden semestr.

    Nesnažím se stěžovat si. Funguju takhle celý život, ani by to nemělo smysl. Spíš se snažím vědomě něco změnit. Co mě vede k takovému útržkovému stylu života? Náhodné výstřely kreativity, které přistanou v prázdnu. Bylo by jednoduché svést to všechno na české školství nebo na výchovu, která spíš neprobíhala nebo na tlak nadřízených a pracovní stres. Ale nejsem naivní.

    No. Přicházíme tedy k důvodu proč tahle stránka vůbec vznikla. Nebudu se omezovat škatulkováním. Tady budou recenze. Tady povídky. Tady zlevněný stolek z Ikey. Nenacházíte se v obchodě se zlevněným zbožím. Jste v mé hlavě. Občas to tu vypadá podobně. Možná mě něco konečně udrží na uzdě a zkoriguje moji prokrastinaci. Hm. Děkuju za uvolnění téhle drobné internetové skuliny, a.

    Vítejte v chaosu.